Lovecký pes

Lovecká plemena

Křížením různých plemen i výběrem nejvhodnějších kusů docházelo k formování plemen tak, aby zcela vyhovovala loveckým účelům. Některá plemena psů honila zvěř hlavně v bezlesé krajině, jiní honiči zase sledovali pachovou stopu. Postupně si myslivci vycvičili psy, kteří jsou schopni najít zvěř, jež lovec střelil, a některou jsou schopni dokonce i aportovat.

Pes je s myslivostí neodmyslitelně spjatý, doprovází myslivce při jeho pochůzkách po honitbě, upozorňuje ho na skrytou zvěř (i člověka), ale i na zvěř padlou. Pes je nezbytnou součástí každého hledání postřelené zvěře, ale i společných lovů. Řada myslivců si neumí svůj život bez tohoto nejlepšího přítele člověka představit. Při výběru vhodného společníka má myslivec velký výběr, pomoci mu může v jeho rozhodování uvědomění si, co od psa očekává, a podle toho by si měl vybírat plemeno. Přehled plemen loveckých psů nabízí i wikipedia, která navíc obsahuje i příspěvky k jednotlivým plemenům.

Lovečtí psi - seznam

Pro myslivost uznávané rasy psů jsou:

1. rasa ovčácká a pastevecká

2. pinčové, knírači, dogovitá plemena typu mastifa, plemena molosoidní a švýcarští salašničtí psi

3. teriéři

4. jezevčíci

5. špicové a tzv. primitivní plemena

6. honiči barváři

7. ohaři – stavěcí psi

8. slídiči a retrívři

9. plemena společenská

10. chrti

Lovecká kynologie dělí lovecká plemena na ohaře, slídiče, honiče, barváře a norníky a případně přinašeče. Každý lovecký pes využívající se k tomuto účelu musí projít zkouškami, které vycházejí ze zkoušek pro jednotlivá plemena (jiné zkoušky mají chrti a jezevčíci například). Některá plemena uvedená v tomto soupisu se již příliš jako lovečtí psi nevyužívají, ale i tak v nich mohou zůstávat lovecké instinkty.

Každá rasa psa je důkladněji i s fotografiemi popsána v knize „Atlas loveckých psů“.

Péče o loveckého psa

Pro lovecké psy je velmi důležitý pohyb, a tak je vhodné chovat je u domu, kde je majitel může chovat v pro ně vytvořeném psinci (= psí kotec), k němuž by měl náležet i dostatečně velký výběh. Základem každého psince je bouda, jejíž rozměry jsou závislé na velikosti psa (ten by měl být schopen v boudě nejen ležet, ale i stát). V psinci by kromě výběhu a boudy měla být také dřevěná lehací plocha. Kotec by měl být alespoň částečně zastřešen a zároveň i chráněn z návětrné strany. Je velmi důležité, aby psinec byl udržován v čistotě, výkaly musí být odstraňovány denně, také je vhodné jednou za čas vyčistit psinec dezinfekcí. Řada myslivců ale nemá možnost chovat svého loveckého psa u domu, a tak jim nezbývá, než ho mít ve svém bytě. Pes se životu v bytě dokáže přizpůsobit, pokud je mu dopřáno dostatek pohybu (klasické venčení pro vykonání potřeby je samozřejmostí!).

Ošetřování psa

O každého psa se musí jeho majitel starat a lovecký pes není výjimkou. I u nich platí, že psy dlouhosrsté a hrubosrsté je nutné kartáčovat tvrdším kartáčem a případně i česat kovovým hřebenem. Kartáčování nejenže má vliv na vzhled psa, ale pomáhá mu také se zbavením nejrůznějších nečistot a s prokrvením kůže. Zároveň se při kartáčování může majitel ujistit, že pes nemá klíště, nebo blechy. Pokud by měl klíště, je důležité ho co nejdříve odstranit stejně jako u člověka. Blech se majitel může zbavit pomocí dezinfekčních prostředků.

Důležité je také občas kontrolovat oči (= světla) a uši (= slechy), jestli jsou v pořádku. Vhodné je také oči čistit pomocí očních kapek. I uši je třeba zbavit přebytečného mazu pomocí vatového tamponu. Samozřejmě pokud má pes na těle nějaká poranění, je třeba je ošetřit, menší poranění zvládne majitel ošetřit sám pomocí běžných léků, na ošetření větších je nutné navštívit veterináře.

Lovecké psy není vhodné koupat denně, nejlepší je koupat jen občas a to vlažnou vodou se speciálními šampóny pro psy a dezinfekčními prostředky.

Výživa psa

První tři týdny života je štěně zcela živeno matčiným mlékem. Mezi druhým a třetím týdnem by mělo dojít k odčervení štěněte. V okamžiku, kdy fena nemá dostatek mléka, je třeba štěně přikrmovat třeba různými prodejními náhražkami mléka. Rozhodně není vhodné krmit štěně kravským mlékem. Náhražky mléka by měly být doplněné i o smetanu, vaječný žloutek, kostní moučku a kyselinu citrónovou. Ve čtvrtém týdnu už musí takto přikrmovat každý chovatel. Od pátého týdne si štěňata postupně více zvykají na stále pevnější stravu, buď formou granulí, nebo tradičního krmení. V sedmém týdnu fena obvykle zcela přestává kojit. Štěňata jsou pak zpravidla krmena různými granulemi, kterých je na trhu obrovské množství (důležité je, aby obsahovaly dostatek vitamínů a minerálů). Jako zpestření psí stravy mohou sloužit také konzervy určené pro psy. Takováto psí strava by neměla být doplňována tradičními krmivy připravovanými doma, mohlo by to u psa vyvolat zažívací potíže. Kupovaná krmiva mají i tu výhodu, že obvykle obsahují návod, kolik krmiva psovi podávat na základě údajů o jeho věku, plemenu a váze. Při výběru krmiva je důležité vybrat takové, které bude pozitivně ovlivňovat jeho kosti a svaly, životní orgány, kůže a srst, zažívání, zuby a dásně, mysl a smysly.

Výchova a výcvik psa

K výcviku psa může dojít, až když je dostatečně vychován. Pod pojmem výchova je myšleno jeho navykání k čistotě, jeho socializace (správné reakce na nejrůznější podněty, správné chování k cizím lidem, psům a jiným domácím zvířatům). V rámci výchovy je důležité i zvládnout jeho ovladatelnost, aby nebyl na obtíž svému majiteli a jeho okolí. Výcvik psa může začít až v okamžiku, kdy na něj bude dostatečně psychicky i fyzicky vyspělý. Vždy je ale třeba u štěněte respektovat jeho potřebu odpočinku, hry a pohybu. Zhruba půl roku po narození štěněte se do jeho her začínají přidávat pravidla, což ho připravuje na výcvik. Při vycházkách se dá pes učit orientaci (například tím, že se mu páníček schová a čeká, až ho pes najde, za to ho pak odmění. Tím se pes učí spolupráci s pánem a zároveň je to jeho počátek „hlídání“ pána na lovu).

Každého psa je potřeba od počátku učit čistotě. Proto je třeba i v psinci mu vyčlenit jedno místo (obvykle vystlané pilinami, nebo pískem), kde může vykonat potřebu. Jiný způsob je, že je pes pravidelně vypouštěn z kotce k vykonání potřeby. Psa v bytě je třeba pravidelně venčit, ideálně se začíná hned po probuzení. Při každém venčení je zpočátku důležité psa chválit, tím se naučí, kde má vykonávat potřebu a že se má ozvat, jestliže potřebuje ven. Pes v bytě by neměl být nikdy trestán, jestliže vykonal potřebu v bytě, když nemohl jít ven. I pes žijící v bytě potřebuje mít zde místo sám pro sebe, kde bude odpočívat a nebude ho nikdo rušit. Může se jednat o nějaký koš, lehátko, ale klidně i transportní box. Pes by neměl také spát na holé zemi, protože u země je nejchladnější vzduch, který psi nemají příliš rádi. Výhodou transportního boxu je, že psovi vytváří vlastní klima, navíc si pes na box zvykne a nevadí mu pak žádný transport v něm. Samozřejmě se boxy doma nezamykají.

Pes je při výcviku cvičen hlavně k poslušnosti, ta je při lovu velmi důležitá, protože neposlušný a neovladatelný pes je při lovu velkou zátěží. O jakou poslušnost se jedná, záleží na loveckém plemeni, protože jiná poslušnost se vyžaduje od ohaře, jiná od honiče, teriéra i jezevčíka, protože všichni pracují odlišně. Honič, jezevčík, teriér jsou více nezávislí, protože pracují samostatně, neboť bývají při lovu často velmi vzdáleni od svého vůdce. Ohař naopak musí být pod kontrolou.

Výcvik v poslušnosti obvykle začíná zvykáním psa na jméno, začíná se hrou s přivoláním. Využívá se při tom pohlazení, laskání štěněte, a když přiběhne, je odměněn pamlskem. Postupně se tento podmíněný reflex posiluje ještě zapískáním. V kynologii se užívají určité signály, krátké písknutí znamená upozornění psa, a i například změnu směru. Dvě krátká zapísknutí slouží jako přivolání. Dlouhé zapískání znamená ulehnout. Dále se cvičí vodění na řemenu. Mladý pes musí být před upoutáním na řemen řádně proběhnutý, aby se na řemenu rychle zklidnil. Po upoutání na řemen má jít pes u levé nohy, nesmí tahat za řemen, nebo jít volně podle nohy na prověšeném řemeni. Při tomto výcviku se někdy využívá zdí domů, nebo třeba i ploty. Pokud se jde se psem podél zdi a on chce začít předbíhat, pak jej majitel kolenem mírně přitlačí ke zdi s povelem k noze. Toto cvičení se dá dělat i v tyčovině v lese, pes se musí naučit sledovat vůdce, netahat na řemeni a nezaskakovat za stromy. Další výcviky vychází z toho, o jaký typ loveckých plemen se jedná, liší se tak jejich zkoušky.

Lovecký pes na prasata

Řada plemen se na lov černé zvěře hodí lépe, ale vesměs platí, že každý pes je originál a každému vyhovuje něco jiného. Každý myslivec pak doporučuje něco jiného, například basseta, jagteriéra, slovenského kopova, border teriéra, argentinskou dogu a další plemena uvedená v tomto článku.

Lovecký pes v křížovkách

I křížovka v různých časopisech od svých luštitelů často očekává alespoň základní znalosti některých loveckých plemen, případně jejich zařazení, a tak se v tajenkách mohou objevit třeba takovéto pojmy: aportér, barvář,baset, braka, brakýř, dávič, honič, chrt, jezevčík, kokr, kopov, liškodav, norař, norník, ohař, pointer, retrívr, setr, slídič a jiné.

Autor: © Mgr. Jitka Musilová