Pomeranian boo
Slovem boo se označuje sestřih, kdy se pes ostříhá nakrátko po celém těle. Je ale střih a střih. Každému psovi sluší něco jiného a každý má pro výstavní střih jiné předpoklady. Svou roli hraje typ srsti, hustota podsady, dokonce i barva (pokud je pes výrazně sable). Výstavní střih se totiž tvoří tak, že se na pejskovi ostříhá pouze to, co ruší jeho přirozenou anatomii, nestříhá se tedy úplně nakrátko. Zastřihují se konečky srsti, aby byl pes upravený a kožíšek měl přitom co nejdelší.
Pomeranian by měl mít dvojitou strukturu srsti, to jest krycí srst a podsadu. Krycí srst je rovná, dlouhá a tvrdá, podsada je vatovitá, jemnější, schovaná pod krycí srstí. Díky krycí srsti se k podsadě nedostává vlhkost, špína ani prach. Anglický termín zní „double coated dog‟.
Obecně existují dlouhosrstá plemena, která byla pro úpravu střihem přímo vyšlechtěna (například pudl), dále plemena, jimž střih a holení nevadí (mají vlasovou strukturu srsti, například jorkšír), a konečně plemena, pro které je stříhání nakrátko a holení nevhodné. Do poslední skupiny patří hrubosrstá plemena psů a psi se strukturou srsti, jež je podobná právě srsti pomeraniana. U hrubosrstých a double coated psů dochází při nevhodné úpravě k trvalému poškození struktury srsti: srst se zjemní a ztratí své charakteristické vlastnosti.
Srst s podsadou má několik důležitých vlastností. Příroda ji vymyslela zejména proto, aby pejskovi pomáhala. Člověk pak šlechtěním psí plemena měnil, vylepšoval, zvětšoval objem srsti či srst prodlužoval, avšak princip (její účel) zůstal stejný. To se týká nejen pomeraniana, ale i ostatních psů s podobným kožíškem, tedy plemen čau-čau, husky, samojed. Z menších plemen můžeme v této souvislosti zmínit německého špice středního nebo vlčího špice.
Pokud se „double coated‟ pejsek zašpiní, většina nepořádku a špíny se dotkne jen krycí srsti, jinak nezanechá trvalé stopy. Tento druh srsti se označuje jako samočisticí srst. Rovněž vlhkost neproniká do tvrdé krycí srsti tak rychle, jak by pronikala do vatovité podsady. Srst ostříhaná nakrátko se tudíž hůře udržuje čistá a suchá.
Vlhkost lze považovat za nepřítele malého chlupatého pejska. Jestliže totiž zůstane několik hodin vlhký, může snadno prochladnout i v relativně teplém prostředí, nebo se naopak může zapařit, když leží v pelíšku a spí. V důsledku toho může mít vleklé kožní potíže. Prochladnutí ohrožuje miniaturního pejska dokonce na životě.
Krycí srst však nechrání psa pouze před vlhkem, krycí srst pomáhá pejskovi udržet optimální tělesnou teplotu. Proto neostříhaní pomeranianové či špicové nepotřebují v zimě oblečky. Chrání je jejich kožíšky.
Ale pozor! Podsada ve funkční dvojité srsti je tak dokonalá, že dokáže i pravý opak: v parných letních dnech pejska chladí a zajišťuje, aby teplota kůže odpovídala teplotě tělesné. Představte si tedy, že pejskovi není díky mohutné srsti horko. Je-li okolní vzduch teplejší než psí tělo, podsada a krycí srst toto teplo k pejskovi jednoduše nepustí.
Stříhání pomeranianů nakrátko není vzhledem k výše uvedeným informacím pro toto plemeno vhodné.
Povaha
Pomeraniani jsou typičtí svým přátelským, hravým a temperamentním chováním. Milují být v přítomnosti svých majitelů a též se ví, že své páníčky velmi brání. Jsou ostražití a na jakoukoli změnu ve svém prostředí reagují štěkáním, mohou tudíž štěkat velmi často. Čas o samotě většinou snášejí dobře v prostředí, kde jsou hračky.
Psí plemeno pomeranian se řadí ke skupině německých špiců. V mnoha zemích je pomeranian známý jako trpasličí špic. Jeho postava je kompaktní a robustní, s velmi osrstěným ocasem, jenž je vysoko posazený a plochý. Pomeraniany charakterizuje mimo jiné jakýsi límec u krku tvořený krycí srstí a také jemné chloupky na zadních končetinách. Krycí srst je dlouhá, rovná a tvrdá, s texturou. Podsada je oproti tomu měkká, hustá a krátká. Pomeranian může mít různou barvu srsti: bílou, černou, hnědou, červenou, krémovou, černou s pálením, hnědou s pálením, žíhanou a další. Mezi nejčastější barvy patří oranžová, černá a krémová. V poslední době si lidé velmi oblíbili zbarvení merle, které v sobě kombinuje modrou a převážně bílou barvu srsti.
Pomeranian je malé psí plemeno, jehož zástupci dosahují výšky v kohoutku 13 až 28 cm a hmotnosti 1,9 až 3,5 kg.
Ačkoli mají pomeraniani dvojitou tlustou srst, péče o ni není nikterak náročná. Chovatelé doporučují srst jednou denně vyčesat pro udržení její kvality, jelikož ji pomeranian pravidelně ztrácí. Zkracovat by se pak měla každý měsíc až dva. Rovněž je třeba věnovat pozornost stavu uší, očí a zubů.
Co se týče věku, pomeraniani se obecně dožívají 12 až 16 let.
Chovatelé nesouhlasí s tím, že FCI standard z roku 1998 přiřadil pomeraniana k německému špicovi, a tvrdí, že po sto letech vývoje se už jedná o samostatné plemeno. Taktéž se snaží vyhnout křížení pomeraniana s německým trpasličím špicem, a to už jen proto, aby se zachoval mírně odlišný vzhled.
Slovo pomeranian bylo odvozeno od slova pomořanský. Z Pomořan pocházel původně až třicetikilový pastevecký špic. Toto plemeno uznal až v roce 1870 anglický Kennel Club a v roce 1888 byl první špic dovezen do USA.
Za více než sto let se původní pomořanský špic úplně změnil: změnila se jeho srst, postavení nohou, chůze. Dnes se jedná o úplně jiného psa.
Nároky na chov
Pomeranian je velmi společenský pejsek, jenž připomíná hračku s dětskou tvářičkou nebo plyšového medvídka. Miluje lidi a chce jimi být milován. Je pro každou legraci, ale když je potřeba, umí zvážnět a chovat se jako lord.
Do rodiny, která jej vlastní, přináší eleganci a vzrušení. Hodí se pro ty, kdo hledají temperamentního, trpasličího a odolného pejska. Vás a vaše přátele bude milovat.
Za jeho nejpozoruhodnější rys lze považovat touhu po přízni člověka. Ale i pomeraniani sami se mezi sebou velmi dobře snášejí, takže si můžete pořídit hned několik pejsků.
V zahraničí se pomeranianové střihově upravují již od 4 měsíců věku, kdy se zastřihávají dokulata (srst roste bohatě od mozkovny až po kalhotky; ouška by měla být v záplavě chlupů sotva znatelná). V Čechách většina rozhodčích uznává (trpí) pouze minimální úpravu, při níž se srst upravuje pouze na ouškách a koncích tlapek, kde jinak vytváří nevzhledné přesahy (rousy).
I zmíněnou minimální úpravu však někteří poradci chovu a rozhodčí odsuzují, neboť prý německý standard nehovoří o střihové úpravě špiců. Navzdory tomu se na evropských prestižních výstavách setkáte ve většině případů s celkově upravenými pomeraniany, kteří jsou někdy sestříhaní až tak, že vypadají jako plyšové hračky (toy). Zde lze podotknout, že se střihově upravuje nejedno psí plemeno (včetně loveckých i pracovních), a nikdo se nad tím nepozastavuje.
Nemoci
Bude-li mít tento pes vhodnou stravu, může se vyhnout řadě zdravotních komplikací.
Vzhledem k malé váze nehrozí pomeranianovi například dysplazie kloubů, jež tolik trápí velká plemena s vyšší hmotnostní (či dokonce s nadváhou nebo obezitou). Celkově se jedná o zdravého psa, u kterého představuje největší zdravotní komplikaci vykloubení čéšky. Dalším problémem může být také tracheální kolaps a zřídka se můžeme setkat s kožními problémy.
Pomeranianové jsou náchylní ke ztrátě zubů, tudíž se nedoporučuje krmit je suchým krmivem. Často mohou trpět i mírnou až těžkou hluchotou, zvýšeným nitroočním tlakem a ametropií (porucha vidění způsobená nepoměrem mezi předozadní délkou očního bulbu a lomivou silou optického aparátu). Pakliže máme psa se zbarvením srsti merle, jehož rodiče (oba) měli srst téže barvy, může se u něj navíc objevit abnormalita skeletu, problémy se srdcem a reprodukčním systémem.
Luxace čéšky je stav, kdy se čéška vysmekne ze svého žlábku. Většinou se jedná o zděděnou poruchu, ale může být způsobena i zraněním. Existují různé stupně luxace: od mírné, která psa téměř neomezuje, až po těžkou, jež vyžaduje operaci. Diagnózou luxace čéšky se nenechte odradit, poněvadž většina pomeranianů s touto poruchou vede normální život (a pokud ne, problém vyřeší operativní zákrok). U lehkých případů se tlapa postižené nohy stáčí směrem dovnitř a hlezno směřuje ven. Když se koleno vysmekne, pes natáhne zadní nohu podél svého těla, tlapka bude mířit směrem k čumáku a pejsek bude trpět velkou bolestí. Co v takovém případě dělat? Svého pomeraniana vezměte k veterináři a požádejte ho, aby vám ukázal, jak vrátit koleno zpět na své místo.
Pomeranianové mohou trpět i hypotyreózou (snížená funkce štítné žlázy). Štítná žláza má mnoho různých funkcí, k nejznámějším patří regulace metabolismu. Hypotyreóza nastává ve chvíli, kdy není produkován dostatek tyroxinu. Její příznaky jsou: nárůst váhy (obezita), nadměrné vypadávání srsti, suchá srst, vysoký krevní cholesterol, anémie, špatné snášení chladu, pomalý tep.
Kolaps trachey (průdušnice) se projevuje tak, že pomeranian vydává kejhavý zvuk nebo zní, jako by vykašlával chuchvalec chlupů. Poruchu lze diagnostikovat pomocí rentgenu, poté se obvykle předepisují léky na tlumení kašle. Může se jednat o problém ohrožující život, proto uvedené příznaky nikdy neignorujte.
Hypoglykémie je náhlý pokles hladiny cukru (glukózy) v krvi. Většinou se vyskytuje u velmi mladých štěňat, ale může se objevit i u starších stresovaných pomeranianů. Mezi příznaky patří nenadálý kolaps, slabost, třesení, někdy křeče. Pokud se tyto problémy objeví u vašeho pomeraniana, okamžitě vyhledejte zvěrolékaře.
U pomeranianů se může objevit i takzvaná Black Skin Disease (BSD – nemoc černé kůže). Příznaky BSD se neprojeví ihned, nýbrž až v době, kdy štěňatům začne růst jejich dospělá srst, tedy přibližně v 6 měsících věku. Při chorobě BSD štěňatům dospělá srst nikdy nenaroste. V 18 měsících jim naopak na zadní části těla (oblast kolem ocasu a zad u stehen) začne srst v chuchvalcích vypadávat. Kůže zčerná nebo zešediví, nijak však nezapáchá ani se netvoří žádné vředy. Štěně zůstává zdravým zvířetem. Srst může na postižených místech znovu narůst, obzvláště po kastraci. Jedná se o poměrně neobvyklou poruchu, přesto se u pejska může vyskytnout. Další typ této vady se objevuje v pozdějším věku psa, kdy srst, která vypadá normálně, začne řídnout: nejdříve na zadní části stehen a na hýždích, poté na zádech a vypadávání pokračuje po zádech směrem nahoru. Psa lze samozřejmě léčit, ale každý jedinec reaguje na léčbu různě.
Některým pomeranianům zůstanou zachovány štěněčí zuby (vyrostou dvě řady zubů, což je běžné u toy plemen). Řada štěněčích zubů by se měla odstranit, neboť může poškodit skus. Jestliže pejska neukazujete na výstavách, je lepší počkat s vytrháváním, jelikož štěněčí zuby obvykle vypadnou samy. Když to bude nutné, navštivte svého veterináře a vše s ním zkonzultujte. Zmíněné zuby se trhají ve chvíli, kdy je štěně v narkóze z jiného důvodu. Štěňatům by se obecně měly dávat hračky na žvýkání, protože kromě jiného pomáhají uvolnit štěněčí zuby.
Prodej štěňat
Pomeranian (ač miniaturní pejsek) je ve své ryzí podobě velmi drahý. Vyvíjel se totiž asi sto let v USA a ve Velké Británii a u nás je jen málo chovatelů, kteří dbají na čistotu plemene. Daleko častěji (a také levněji) koupíte křížence pomeraniana a německého trpasličího špice, tedy jeho prapředka.
Chovatelé rozhodně nabádají k opatrnosti. V České republice se cena pomeranianů pohybuje (samozřejmě i podle kvality jednotlivých štěňat) od 25 000 korun směrem nahoru. Jedinci na výstavy mohou stát 50 000 korun i více. Pakliže se rozhodnete přivézt štěně pomeraniana z Británie, počítejte s cenou až 2 500 liber plus doprava, z USA si psa přivezete za 3 500 dolarů plus cesta.
Při pročítání inzerátů můžete často narazit na štěňátka, jež vznikla křížením v nějaké „množírně‟. Varovat by vás měla především výhodná cena, která může zlákat ke koupi.
Chovatelské stanice
Chovatelské stanice pomeranianů najdete prostřednictvím vyhledávače na internetu. Stanice nabízejí k odběru štěňata jak s průkazem původu, tak i bez něj.
Za nás můžeme doporučit chovatelskou stanici z povltaví: www.pomeranian.cz.
Autor: © Mgr. Michal Vinš
Foto: © Rob Hanson