DKK u psů
Dysplazie kyčelního kloubu – označovaná také jako DKK – je bolestivé onemocnění, při kterém dochází k oslabování kyčelního kloubu, vzniku artrózy a postupnému zhoršování pohyblivosti psa.
Dysplazie kyčelních kloubů je dědičně podmíněný chybný vývoj kloubů, kterým jsou postiženi psi i fenky bez rozdílu věku a pohlaví. Štěňata se rodí se zdravými klouby a to, jestli dysplazie propukne, závisí na genetické výbavě každého jedince a faktorech vnějšího prostředí.
Na vzniku dysplazie se dědičnost podílí mezi 20 až 60 % v závislosti na plemeni, zbytek představují vnější vlivy, a to zejména výživa a tendence k rychlému růstu.
Kyčelní kloub tvoří ohnisko přenosu síly z pánevních končetin na tělo psa, a proto má pro pohyb psa základní význam. Při dysplazii kloubní hlavice nesedí správně do kloubní jamky (je v jamce usazena volně) a následkem toho je narušena harmonie pohybu kloubu. Důsledkem je nadměrné opotřebení kloubu. Většinou bývají postiženy oba klouby. Dysplazie kyčelních kloubů se vyskytuje v několika stupních, při nejtěžším stupni bývá kloub zcela mimo kloubní jamku.
Z celé řady vnějších faktorů, které na utváření a vývoj dysplazie působí, jsou nejdůležitější pohyb a strava. Pohyb, respektive nadměrné tělesné zatížení během růstu psa s dědičnými vlohami lze považovat za faktor napomáhající ke vzniku tohoto onemocnění. Podstatný vliv má také povrch, na kterém se pes pohybuje první rok života. Z tohoto důvodu pes nemá běhat a pobývat na betonu, silnicích a jiných zpevněných plochách, ale měl by být na měkkém, pružném povrchu. Do 6 měsíců minimálně by měl být také omezen běh u kola a velmi intenzivní trénink. Druhým nejčastějším spouštěčem vzniku dysplazie je nekvalitní strava nevhodná pro štěňata. Často obsahuje nadměrné nebo nedostatečné dávky minerálů, především vápníku. Obsah vápníku a fosforu v potravě musí být ve správném poměru. Určitou roli ve vzniku dysplazie v potravě hraje také poměr sodíku, draslíku, chloridu a elektrolytů. Na vývoj kostry mají nejdůležitější vliv vitamíny A a D, jejichž poměr by se v potravě neměl odchylovat od normy. Dodávané energie v potravě by také nemělo být hodně.
Z hlediska prevence je proto nutné zaměřit se na všechny rizikové faktory. Genetiku lze ovlivňovat pouze přísnou selekcí v chovných programech, která by měla přinést snížení výskytu DKK u dalších generací. Ovlivnění výskytu DKK tímto způsobem je problematické a zdlouhavé, navíc s poměrně nejistým výsledkem. Jako majitelé psů ovšem můžeme do určité míry eliminovat vnější faktory, které ve vývoji DKK hrají také důležitou roli. Jedná se především o výživu a zátěž. Je zjištěno, že abnormální zátěž, jak nedostatečná, tak nadměrná, negativně ovlivňuje růst kloubní chrupavky.
Stupně dysplazie kyčelních kloubů
Dle FCI lze rozlišovat 5 stupňů DKK: 0 – negativní, 1 – hraniční, 2 – mírná, 3 – střední, 4 – těžká DKK s tím, že pes je poté celkově ohodnocen písmeny A až E podle celkového výsledku DKK, tedy například výsledek 0/0 je označen jako „A“, 1/1 je „B“, 2/2 je „C“, 3/3 je „D“ a konečně 4/4 je „E“, pokud je výsledek u každého kloubu jiný, řídí se výsledek DKK vždy horším kloubem, tedy například výsledek 0/2 je celkově „C“.
Psi s DKK „A“ a „B“ jsou označeni jako negativní, psi s DKK „C“ až „E“ pak jako pozitivní. Psi s DKK „E“ nelze dle zákona na ochranu zvířat dále chovat.
Rentgen kyčlí psů
Objektivní posouzení dysplazie lze provést je rentgenologickým vyšetřením, proto vždy, když máte podezření na dysplazii u svého psa, musíte k veterináři se psem přijít. Veterinář bude chtít nejdříve vidět, jak váš pes chodí, běhá, vstává. Bude pohybovat nohama, aby posoudil, jaká je maximální možnost pohybu a bolestivost při některých pozicích.
Rentgenologické vyšetření se provádí nejdříve zhruba v měsíci, kdy pes dosáhne 1 roku. Posouzení ve věku 4.–11. měsíce není možné, protože cca u 20 % testovaných zvířat se dysplazie ještě může změnit. A to buď k horšímu, nebo k lepšímu.
Minimální věk pro posouzení snímků na vyhodnocení dysplazie je 12, 18 nebo 24 měsíců, podle plemene a požadavků chovatelského klubu. Vyšší věk platí zejména pro psy velkého a obřího vzrůstu.
V dnešní době je dostupnost rentgenového vyšetření vysoká, protože mnoho veterinárních lékařů již vlastní rentgenové zařízení.
Cena vyšetření DKK za použití rentgenového přístroje se pohybuje kolem 1 500 korun, ale liší se dle jednotlivých veterinárních lékařů.
Léčba DKK
Cílem léčby je především zkvalitnění života. Někdy postačí vhodná medikace, jindy je nutný operativní zákrok.
Dysplazie kyčelního kloubu je bohužel postižení, které se nedá vyléčit. Jeho vývoj se však může zpomalit.
Konzervativní terapie DKK
Jde především o omezení fyzické zátěže, redukci tělesné hmotnosti, rehabilitaci, používání chondroprotektiv neboli „kloubní výživy“. Většinou jsou to přípravky na bázi glukosamin a chondroitin sulfátu, někdy i MSM a želatiny. Dále se doporučuje používání krmiva obsahujícího vysoké množství eikosapentanové mastné kyseliny (EPA), která výrazně zpomaluje vznik degenerativních změn a vede u většiny pacientů ke zlepšení pohyblivosti. Místo k ležení by mělo být měkké a suché.
V rámci fyzioterapie je možno použít elektrickou dečku k prohřívání kloubů, zvýší se tak prokrvení tkáně, což vede k úlevě od bolesti. Na doporučení lékaře můžeme podávat léčiva s protizánětlivým, protibolestivým a protiartrotickým účinkem (analgetika, anabolika a nesteroidní antiflogistika).
Chirurgické metody
Jde o metody preventivní (u mladých psů před ukončením růstu), které zabraňují vzniku nebo zpomalují vývoj artrotických změn, a paliativní (u starších zvířat), které zmírňují bolest vycházející z postiženého kloubu.
Denervace kloubního pouzdra – metoda, při níž jsou z postižené oblasti odstraněny nervy. Největší koncentrace senzitivních nervů z kloubu je lokalizována v kloubu v místech působení největšího tlaku. Následně je kloubní pouzdro natahováno nejvíce dopředu a vně, tedy do stran s největším počtem receptorů bolesti. I když denervace ve srovnání s rekonstrukčními technikami řeší jen klinické příznaky, nesporně vede k přerušení bludného kruhu bolest – svalová atrofie – slabost – více bolesti. Léčba metodou denervace zesiluje pánevní a stehenní muskulaturu, což stabilizuje kyčelní kloub.
Trojitá osteotomie pánve (TOP) – metoda, kdy je část pánve vyňata a vrácena na původní místo pod jiným úhlem, takže kyčelní kloub může lépe fungovat. Zlepšuje mechaniku kloubu (kongruence mezi acetabulem a hlavicí stehenní kosti) a snižuje artrotické změny kyčelního kloubu.
Resekce hlavice – je odříznutí kloubní hlavice, čímž se přeruší kostní kontakt a zdroj bolesti, časem se vytvoří fibrózní spojení – pakloub. Metoda je určena pro psy s vysokým stupněm artrózy a bolesti. Limitující je její využití u jedinců do hmotnosti 15 kg. Při této metodě je důležité zvládnout rekonvalescenci. Ta spočívá nejdříve v procvičování končetiny pasivními pohyby, později aktivně, plaváním a podobně.
Kyčelní endoprotéza – je implantování celého umělého kloubu. U nás je ve stadiu příprav a finančně náročná. Je to nejpřijatelnější řešení problémů doprovázejících dysplazii, ale její provádění je u nás skutečně ojedinělé. Je velice náročné na erudovanost operatéra. Cena tohoto zákroku je značně vysoká, pohybuje se v řádech desetitisíců.
Existuje ještě celá řada dalších chirurgických zákroků, které se provádí u DKK.
Autor: © Mgr. Michal Vinš
Foto: © Joelmills